Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop
aktualizováno: 03.02.2014 14:55:08 

SDH Výčapy

Memoriál V.I.Lenina

Memoriál V. I. Lenina v Širokém Dole

Sobota 27. října 2012

Od našich posledních závodů uběhl více než měsíc. Jaká by to ale byla sezóna bez účasti na celorepublikově známé recesní soutěže v Širokém Dolu? Velice oblíbený závod jako již tradičně sliboval hojnou účast (včetně extraligových družstev) a tím pádem jsme se mohli těšit na ty nejlepší výkony.

Náš čtvrtý start (poprvé jsme se zúčastnily v roce 2008) na těchto závodech měl spoustu otazníků.  Hlavní otázka, kdo poběží, se naštěstí vyřešila už po extralize v Petrovicích, kde nám Hanča z Vitonic opět slíbila pomoc. Sice to nakonec bylo s neplánovanými komplikacemi, ale o to větší DÍK si zaslouží. Další záhadou bylo, jak se do Širokého Dolu dostaneme. Naši kluci si tenhle termín vybrali pro pánskou rozlučku se sezónou, kam odjeli sprinterem. Obecní auto by neměl kdo řídit, tak už nám zbývá jen poslední záchrana – ávie. A díky našemu „ukecávacímu“ talentu jsme si pořídili i osobního šoféra. Pepa vyměnil vladislavské děti za sedm užvaněnejch holekJ  Jestli to na něm nezanechalo následky se pozná až časem, každopádně DĚKUJEME.

Vše je tedy domluveno a my v 5:00 můžeme vyrážet. Poučené z dřívějších let jsme řádně vybaveny oblečením i zahřívajícími nápoji.

Po cestě se nic mimořádného nestalo: zpátečku jsme objevili až v Poličce (to je pár km od cíle), topení jsme nenastartovali vůbec a čůrání jsme si odbyli ještě za tmy na poli a všichni narázJ V 7:25 tedy úspěšně dorážíme na vlakové nádraží do Poličky, kde čekáme na střevní potíže mající Havlu (nebo Havlu mající střevní potíže?:-)). Proto jsme to vzali rychleji a cuby dup jsme na místě konání.

Ráno naše přání znělo: „Ať nemrholí“, později „ať neprší“ a tak začalo sněžit. Jen jsme se přesvědčili o přísloví „Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř“.  Ale pěkně popořádku.

Na „Lenina“ bylo přihlášených neuvěřitelných 215 družstev! V naší kategorii to bylo 50 týmů. Zahájení soutěže bývávalo průvodem. Letos se to smrsklo na improvizované pódium. Jelikož jsme ale startovaly jako úplně první, nestíhala jsem to sledovat. I tak byly naše přípravy velmi narychlo, stejně jako tříminutový limit na základně. To už nás ale naháněli za startovní čáru.

Teplota kolem nuly byla zřejmě nejvíc znát na savicích, které byly tvrdé jako prkna. Ukázalo se, že to bude nejčastějším problémem závodu. Nejinak tomu bylo bohužel i u nás. Nesnadná manipulace s neforemným materiálem způsobila přisávání vzduchu nejspíš nejdřív u mě a poté, co se mašina roztancovala na základně i na spojích savic. Čas 21:74s a sice kulaté, ale jinak nehezké 30. místo. Video http://www.youtube.com/watch?v=6LS7471sqrY

Za tu chvilku v tenkých dresech a po kontaktu s ledovou vodou jsme stihly promrznout, takže rychle do suchého, teplého a zahřívat se.

Ženskou kategorii s neuvěřitelným časem vyhrály Bartovice. Terče sice patřily k těm nejlehčím, ale za těchto podmínek dát 16:85s, to klobouk dolů.

2. místo Pravčice 17:43 i přes velké zdržení na rozdělovači  a bronz Vitiněves 17:47s.

V kategorii muži nad 35 let se představilo 11 týmů. Nejlépe se dařilo Jinolicím 14:84s.

Hlavní kategorii mužů bojovalo 133 družstev. Bohužel, jak už jsem psala, počasí se postupem času zhoršovalo, až vyvrcholilo sněhovou nadílkou. Ono ale asi už bylo jedno, jestli prší nebo sněží. Byla to tvrdá zkouška pro všechny zúčastněné. Ať už v roli závodících, kteří zmrzlé svaly museli více či méně drastickým způsobem přinutit rychle se pohybovat nebo v roli diváků, kteří se chtě nechtě museli zahřívat, jak jen to šlo.

Ani jsme nevydržely až do konce, přesto nám vítězný útok neunikl. Beneticím i ve sněhu útok vyšel a předvedly čas  14:68s. Na druhém místě slovenská Zbora A 14: 81s a trojici doplnila Stará Říše 14:88s.

Po útoku Trnavy (startovní číslo 100) jsme naložili vše do naší stařičké ávie a vydali se na zajímavou cestu. Už při výjezdu ze Širokého Dolu nám bylo jasné, že to nebude tak jednoduché. Sice sněžilo jen část dne, ale hustě. To bohatě stačilo na to, aby se na silnicích udržela slušná vrstva. Když jsme před sebou viděli auta s letními gumy drápající se do kopce, byli jsme vysmátí.

Úsměv na rtech nám zmrzl, když nám borec přišel říct, že někde dole v kopci je zaseklá nabouraná dodávka a ať to za ním vezmeme lesem. K tomu naštěstí nakonec nedošlo.  Riskli jsme sjetí prudkého kopce dolů ovšem šnečím tempem. A právě v této chvíli vzniká hláška: „V pohodě, za 8 až 15 hodin jsme doma“. Při míjení stojícího auta v protisměru (tedy směrem do kopce) to pokračuje: „A tihle čekaj na jaro“. Po cestě jsme také potkali bratry hasiče, ale kupodivu nestáli o naši pomocJ

Situace byla nejhorší u Nového Města na Moravě, dál ale už sněhu ubývalo a my tak šťastně dojeli domů. Sice vymrzlí po celém dnu, ale bohatší o nové zážitky.

Myslím, že by bylo na místě v závěru poděkovat ještě jednou Pepovi, který i takovouhle náročnou cestu zvládl s naprostým klidem a jel s námi jako s křehkým zbožímJ

Záznam na http://www.hasici150.tv

 

 

TOPlist